POSTEL

Nový český film
aneb
"ČESKÁ PORNOTRAGÉDIE"

Základní údaje Synopse Kdo je kdo Shrnutí Popisky - fotosky  

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

režie:Oskar Reif
scénář:Oskar Reif
kamera: Igor Luther
střih: Luděk Hudec
zvuk: Václav Vondráček
kostýmy:Simona Rybáková
hrají: Michal Przebinda (Luboš)
Stanislava Jachnická (Olga)
Jana Hrušková (Věra)
Martin Stavěl (Luboš ml.)
Sylva Langová-Williams (babička)
výrobci:Barrandov Biografia a.s.
ETAMP Film Praha a.s.
Česká televize
CINECAM GmbH. Mnichov
producenti:Václav Marhoul
Jan Bílek
distribuce:Silver Screen s.r.o.
délka filmu:86 minut
formát:širokoúhlý - černobílý
přístupnost:od 15 let
počet kopií:3 (jedna s anglickými titulky)
předpremiéra:28. Ledna 1998 - slavnostní zakončení Febio festu Praha - Kino Blaník
premiéra:2. Února 1998, 20.00 - Kino Blaník
v pražských kinech od:29. Ledna 1998
v mimopražských kinech od:    9. Února 1998

SYNOPSE

Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé...
To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy.
I když... Existují dnes ještě vůbec muži?

S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.

Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.

Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá...

Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů.

Lubošův otec opouští rodinu již v jeho raném dětství. Tato skutečnost má sice na jeho vývoj a nazírání světa zásadní vliv, ale chlapec to jako žádnou újmu necítí, protože většina jeho vrstevníků - kamarádů na tom není o nic lépe. Mužské autority prostě všeobecně chybějí, a tak se "chlapské názory" formují přes zprostředkované odkazy, mýty a legendy stejně "postižených" spolužáků.

Všude kolem vládnou ženy-matky, ženy-učitelky, ženy-babičky, ženy-lékařky, ženy skutečné i ženy fantazijní, které se stávají hlavními hrdiny jeho chlapeckých a později i dosti eroticky bizardních představ a snů.

Jeviště jeho dospělého věku je stejné, jen aktéři se trochu proměnili. Jsou zde ženy-manželky, ženy-kolegyně, ženy-děti, ženy-milenky v bezprostředním okolí. V tom trochu vzdálenějším ho neustále a vtíravě atakují ženy-manželčiny přítelkyně, ženy v médiích: ženy-moderátorky, ženy-rádkyně, ženy-diskutérky, ženy-zapálené feministky a další.

Láska, péče, city a dobré úmysly - to jsou zbraně žen, které ubíjejí a paralyzují v Lubošovi to, co ženy po mužích nejvíce žádají a po čem nejvíce touží. Totiž jakési bájné, romanticky mýtické a reálně těžko definovatelné mužství.

Luboš se tedy logicky ptá: není tedy tím nejrozumnějším řešením z tohoto světa, který ovládly příslušnice tzv. něžného pohlaví, kráčející zřejmě i nevědomky ke konečnému a možná nechtěnému cíli, totiž do 21. Století, do století světa žen, utéci?

A teď, když Lubošův pozemský život je skončen a jeho ostatky jsou uloženy (samozřejmě ženami) do schránky, jejíž název je shodou okolností stejný jako jeho příjmení, může si Luboš konečně zameditovat nad svým životem.

Luboš nebere svůj úděl nikterak bolestínsky ani fatálně, naopak provádí nás svým groteskně-bizardním životem a svými sny a fantaziemi naprosto věcně a i ty nejfantasknější situace glosuje se suchou realitou.

Během tohoto Lubošova "posmrtného vyprávění" probíhá paralelně ještě jedno vzpomínání na jeho život. V místnosti, sousedící s pokojem, kde skončil jeho život, vzpomínají u karet na Luboše jeho nejbližší - ženy. Matka, její sestra (Lubošova teta), jeho manželka a obě dcery. Jejich banálně všední vzpomínky na určité momenty Lubošova života jsou v kontrastu k jeho líčení osobního prožitku stejných situací.

Pohledy, vnímání a cítění žen a mužů téhož jsou prostě rozdílné.

Ale stěžejní je samozřejmě vyprávění Lubošovo. Tady, v barvitém líčení zážitků reálných i nereálných a jejich postupném prorůstání, nám pozvolna vystává příběh Lubošova života jako absurdní grotesky či tragédie s velice nečekaným a šokujícím koncem.

Luboš, překročivší hranice Tohoto světa, dospěje k určitému, pro sebe a doufejme i pro diváka, velmi překvapivému poznání...

Zbývá jen dodat, proč se film jmenuje "Postel". Postel je jednak velice důležitým dějištěm příběhu: Luboš je v posteli počat, narodí se v ní a také v ní umírá. V posteli se často schovává, odpočívá, sní, a rovněž v ní, stejně jako všichni ostatní, žije...

Postel je také místem, které ho nakonec symbolicky i fakticky spojí na světě Onom se světem zdejším, reálným....


KDO JE KDO

Oskar R E I F (scénář a režie)

Narozen v roce 1959, vyučil se mechanikem elektronických zařízení, vystudoval střední ekonomickou školu a posléze FAMU (katedru filmové a televizní dokumentární tvorby). Jako asistent režie a pomocný režisér působil u řady filmů, např. "Stupně poražených" a "Vrať se do hrobu". Pro společnost FEBIO samostatná režie dokumentu do cyklu OKO "U nás doma - na severu", dále dokument "Číňané v Čechách, aneb pan Džou přichází", do cyklu GEN portrét Petra Ebena, pro televizi NOVA reportáže "Popraviště", "Operace bez nože", "Vaky taky". Koprodukční projekt podle vlastního scénáře "The Dream of Hiawatha", dokument z Ruska "Daleko od Prahy...", námět, scénář a režie reklamního TV spotu "Multiservis" a další.

Jeho scénář filmu "Postel" byl ze 100 přihlášených vybrán Nadací Miloše Havla mezi devět podporovaných projektů. V roce 1995 tento scénář obdržel první cenu v národním kole scénáristické soutěže Hartley Merill Prize se třiceti soutěžících českých scénářů a postoupil do mezinárodního kola v Los Angeles, kde získal třetí cenu.

Film "Postel" je Reifovým autorským celovečerním debutem.

Igor L U T H E R (kamera)

Narozen v roce 1942 ve slovenském Sv. Jakubu. Vystudoval kameru na FAMU v Praze, v roce 1969 emigroval do SRN.

V době od r. 1966 do r. 1994 natočil přes třicet filmů s režiséry takových jmen jakou jsou Juraj Jakubisko, Vojtěch Jasný, Andrzej Wajda, Volker Schlondorf, Allain Robbe-Grillet a další. Jeho snad nejznámějším počinem za kamerou je Schlondorfův "Plechový bubínek".

Několikrát získal Cenu německého filmu za nejlepší kameru.

Michal P r z e b i n d a (Luboš)

Narozen 4. Ledna 1955. Vystudoval Brněnskou konzervatoř, dramatické oddělení. Absolvoval v roce 1973. Po ukončení školy pracoval jako režisér v Československém rozhlasu v Plzni. Poté získal své první divadelní angažmá v Českém Těšíně. Další angažmá : Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, Horácké divadlo v Jihlavě, Západočeské divadlo v Chebu a divadlo v Karlových Varech, kde byl spoluzakladatelem soukromé divadelní společnosti "Divadlo Dagmar". Zatím posledním angažmá bylo ve Východočeském divadle v Pardubicích. Toto divadelní období mělo dvojí přestávku, první kdy pracoval jako redaktor Chebského deníku a druhá pak v roce 1991 kdy pracoval jako skladový dělník v Německu.
V současnosti je majitelem a jednatelem " Divadelní společnosti Petra Bezruče " se sídlem a hlavní scénou v Ostravě.

Michal Przebinda o filmu:

"Pokládám to za odvážný film, protože se nenapojuje na žádnou komerční tendenci a to ani ve smyslu obsazení a tématu".

Stanislava J a c h n i c k á (Olga)

Narozena v roce 1965. Od mládí se věnovala baletu a chtěla být buď tanečnicí nebo kosmonautkou. Vystudovala střední ekonomickou školu, potom DAMU pod vedením Jany Hlaváčové.

Po absolutoriu v angažmá ve Východočeském divadle Pardubice, dále hostování v Hradci Králové, Kladně a v Praze v Rokoku a v Divadle v Řeznické. Mezi její oblíbené divadelní role patří Viola ve Večeru tříkrálovém, Checca v Poprasku na laguně, Esmeralda ve Zvoníku u Matky Boží a další. Pro film a televizi natočila několik rolí s režiséry D. Kleinem, V.Drhou, J. Soukupem a J. Pokorným.

Stanislava Jachnická o filmu a své roli:

"Ten film má skvělý absurdní humor, který je ovšem často "na hraně" a určitě nebude vyhovovat každému".

"Ve vztahu k partnerovi se s Olgou nemůžu ztotožnit. Já svého partnera neshazuju ani neponižuju."

"Myslím, že kdyby se mezi partnery domluvila pravidla vzájemného soužití a oni se mohli respektovat a jeden druhého uznávat, byl by to konec feminismu."

Sylva L A N G O V Á (babička)

Narozena v Československu, od r. 1948 trvale ve Velké Británii.
Vystudovala Akademii dramatického umění a pět let působila v Městském divadle na Vinohradech. Z množství rolí můžeme uvést Ofélii, Mirandu, Puka, Markétu, Manon, Roxanu, Lízu a Kateřinu ze Zkrocení zlé ženy (za kterou obdržela cenu Akademie). Natočila 6 filmů (prvním byl Hašlerův "Král ulice", kdy jí bylo dvanáct let, posledním "Parohy" s Oldřichem Novým).

Velká Británie
Mnoho rolí v různých divadlech a divadelních souborech (mimo jiné v Žebrácké opeře a Dostojevského Bílých nocích). Role v řadě filmů, televizních inscenacích a seriálech (např. Maigret, Contract To Kill, Dial M For Murder). Rozhlasové role pro českou sekci BBC.

Sylva Langová o své roli:

To jsem jednoho dne dostala dopis od pana režiséra Reifa, kterého jsem v té době ještě neznala, a on mi psal: "Milá paní Langová, točím film a přál bych si, abyste v něm hrála babičku hlavního hrdiny. Kromě toho, že do té role si nedovedu nikoho jiného představit, někde jsem si přečetl, jak se těšíte, až Vám konečně začnou dávat role babiček, protože už máte vlastní velké vnuky a je tudíž nejvyšší čas, abyste je měla i na plátně." Já si totiž stěžovala, že když člověk nemá křečové žíly, nekulhá a není hrbatý, tak nemá na "babičky" nárok. Takže jsem tuhle babičku přijala s láskou a nadšením. Při natáčení jsem se setkala se samými báječnými mladými lidmi, skoro všichni se narodili až potom, co jsem odjela do Anglie. A byla jsem šťastná, že zase po téměř čtyřiceti letech hraju česky, protože naposledy to bylo ve filmu (mimochodem mém nejlepším) "Parohy" s Oldřichem Novým.

o filmu:

"Je to o tom, jak do dnes ženy občas s rovnoprávností přeťápnou. Myslím si, že zapomínají, k čemu je příroda předurčila - k lásce a péči o muže a děti. Doufám, že film připraví divákům stejné potěšení, jako já měla z jeho natáčení".


SHRNUTÍ

Na podzim roku 1997 vyvrcholily dokončovací práce na novém českém širokoúhlém filmu "Postel", jehož hlavním výrobcem je Barrandov Biografia a.s. a dalšími pak ETAMP Film Praha a.s., Česká televize a CINECAM GmbH Mnichov.

Distribuce filmu na území České republiky byla posléze svěřena nové společnosti bývalého barrandovského ředitele Václava Marhoula. Společnost se jmenuje SILVER SCREEN (Stříbrné plátno)

Režisérem i autorem scénáře filmu, který je v podtitulu nazván "Českou pornotragédií", je Oskar Reif, jenž za tento scénář obdržel v roce 1995 první cenu v národním kole Hartley Merril Prize a v mezinárodním kole v Los Angeles byl oceněn třetí cenou. Za kamerou stál Igor Luther, kameraman slovenského původu, v minulosti působící zejména v Německé spolkové republice, kde mimo jiné natočil i u nás dobře známý film "Plechový bubínek".

V hlavních rolích se představí Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová-Williams, česká herečka žijící od roku 1948 ve Velké Británii (jejím posledním filmem u nás byly "Parohy" s Oldřichem Novým), Jana Hrušková a Martin Stavěl.

Příběh obyčejného tělocvikáře Luboše začíná v okamžiku jeho smrti, kdy mu v jakési posmrtné rekapitulaci před očima proletí celý jeho život, přičemž všechny postavy se svými malými příběhy defilují jeho vzpomínkami jako figurky v panoptiku: Matka Věra, babička, manželka Olga, dcery, kamarádky... tedy především ženy. Ženský svět, který ho od nejútlejšího dětství obklopuje jako záchranný kruh, se nakonec mění v obojek, který se mu svírá kolem krku. Luboš, dítě, které vyrůstalo bez otce, je poznamenán ženským viděním světa a ženskými sny jako cejchem...


POPISKY - FOTOSKY




Pracák


Pracák


Pracák



Pracák



Michal Przebinda, Kamila Kalousová (Luboš a romská prostitutka)



Josef Kundera (Lubošův otec) a Jana Hrušková (Lubošova matka) ve scéně svatební noc rodičů.



Vícemistr světa ve fotbale (Chile 1962) Andrej Kvašňák v roli Andreje Kvašňáka



Marcela Gajdová v roli sovětské kosmonautky Valentiny Těreškovové.



Michal Przebinda (Luboš) a Jan Buchla v roli cikánka, pouličního pasáka své sestry Erži.



Martin Stavěl v roli malého Luboše.



Otec (Josef Kundera) a malý Luboš (Martin Stavěl). Setkání generací.



Scéna ze soudní síně, kde Luboš (Michal Przebinda) je odsuzován k trestu za všechny hříchy a zločiny, které kdy v historii spáchali muži na ženách.



Malý Luboš (Martin Stavěl), který právě realizuje své první sexuální zkušenosti.



Strýc Váša (Jiří Děd), pan Vítek (František Hájek) a strýc Marx (Jan Pilař) ve scéně mužského vzepětí.